Detail pomníku

V roce 2018 u příležitosti konce Velké války dali dohromady obyvatelé obce Tožice výstavu, která měla všem zájemcům přiblížit osudy vojáků, jejichž jména jsou vyryta na pomníku na návsi středočeské vísky Tožice. Díky nezměrné trpělivosti a ohromné znalosti místní historie jedné z obyvatelek Tožice, dali společnými silami dohromady alespoň část příběhů jednotlivých vojáků. Na celé akci se samozřejmě podílely i děti. Tožické děti se zapojily do renovace pomníčku – nově natřely plot, pomáhaly při instalaci jednotlivých tabulí. Při příležitosti soutěže Příběhy Benešovska vznikl následující vymyšlený příběh postavený dle skutečných údálostí jehož autorkou je Helena Bendová, 7.B ZŠ Bystřice Vzpomínky Anny Brejškové Jmenuji se Anna Brejšková a provdala jsem se za Josefa Brejšku. Je menší než já má modré oči, je hodný, pracovitý a má moc milé rodiče. Máme v plánu založit velkou rodinu a chtěli bychom velké hospodářství. Moc se těším na náš společný život. 25. července 1914 Dnes jsem jako každý den obstarala dobytek a šli jsme s Josefem na pole. 26. července 1914 Byl den jako každý jiný, obstarali jsme dobytek a šli jsme obrátit seno. Na plotě sousedky mě zarazila vyhláška, která sdělovala, že muži určitého věku musí narukovat do kasáren v Benešově. Byla jsem vystrašená, běžela jsem to říct Josefovi. Byl též hodně překvapený a oba jsme nevěděli co na to říct. Bohužel musel jít, dlouho jsme se loučili, neobešlo se to bez pláče, pro oba to bylo hodně těžké. Ale slíbil mi, jestli to půjde, se co nejdříve vrátí. 8. srpna 1914 Byla jsem moc šťastná, když jsem zahlédla listonoše, který mi nesl dopis od mého Josefa. Psal v něm že se mu stýská a že už se na mě moc těší. To mě zahřálo u srdce. Listopad 1914 Po dlouhé době přišel dopis od Josefa. Psal mi, že bude dopisovat do poslední chvíle, co to půjde. Byla jsem moc ráda a hned jsem mu odepsala. Únor 1915 Po delší době přišel dopis, psal, že čekají na hranicích a že jim je zima. Duben 1915 V dnešním dopisu se Josef zmínil o svém známém Antonínu Sejkovi, kterého potkal na frontě. Pochází z Nesvačil jako Josefova maminka. Červen 1915 Dnes jsem měla hezký den, protože mi napsal Josef, vše se mi dařilo a byla jsem sousedce pomoct se senem. Říjen 1915 Josefova maminka se roznemohla, bojím se o ní, ale snad to bude lepší. Máme starost o Josefa, protože od něj nepřišel dlouho žádný dopis. Prosinec 1915 Za chvíli jsou tu Vánoce a dorazil mi jeden velký a krásný dárek. Listonoš mi přinesl dopis od Josefa. Měla jsem velkou radost i Josefova maminka byla šťastná a už je úplně zdravá. Únor 1916 Vše se krásně prosvětlilo, protože už v lednu napadl sníh. A přišel mi další dopis. Já i Josefova maminka jsme měly velkou radost. Na lístku se psalo, že už se přesouvají do Srbska a je tam velká zima. Květen 1916 U nás sníh dávno roztál, ale v dnešním dopise mi Josef psal že jdou přes Polsko že tam je občas velká zima. Srpen 1916 Připravujeme se na dožínky a Josef mi psal, že už přešli Polsko se chystají brzy přejít na Ukrajinu. Jsem ráda, protože už máme usušené a uklizené seno. Listopad 1916 Dlouho jsem se těšila na dopis od Josefa, už to vypadalo že mi ho listonoš nese. Ale nebyla to dobrá zpráva, byl to lístek, na kterém bylo napsané datum, kdy Josef zemřel. Pro mě i staré rodiče to byl velký šok. Bylo nám všem smutno. Hned den na to, jsme mu na jeho oblíbeném místě na zahradě u lavičky udělali pomníček. Únor 1917 Už jsme se smířili s tím, že Josef zemřel. Přesto jsem každou chvíli koukla z okna zda se nevrací. Jednou se objevil cizí mladý muž, který se představil jako Antonín Sejk. Vzpomněla jsem si, že v několika dopisech se o něm Josef zmiňoval, Antonín pochází z Nesvačil jako Josefova maminka. Pozvala jsem ho dál a on začal vyprávět. Jak to ve válce bylo hrozné, jak Josef vzpomínal na moje jídla. Vyprávěl co mu Josef řekl před jednou bitvou, že má pocit jako by se z bitvy nemusel vrátit, ať si mě Antonín vezme za ženu, abych nezůstala sama. Červen 1919 Už je to přes dva roky, co Antonín přišel a vyprávěl mi vzkaz od Josefa. Od zítřka budu paní Sejková, i Josefovi rodiče to přijali a žijí dále v Radošovicích s jediným ze svých šesti synů, který se z války vrátil. Já s Antonínem žiji v Nesvačilech.