Detail pomníku

V květnu roku 1936 v podvečer se v hostinci u Kruntorádů sešli představitelé místní odbočky Čsl. národních socialistů. Výbor ve složení Jan Kaňkovský z Roklí, Jan Merunka, Josef Šotola a Jan Vydrář z Pazderen. Bod schůze byl jediný – stavba pomníku na počest padlých v 1. světové válce. Přes sto lučických mužů narukovalo do války, bohužel 15 se jich nikdy nevrátilo do rodné obce: Jan Adamec, Václav Čapek, Václav Holenda, Václav Kafka, Josef Krepčík, František Raur, Josef Rejnek, František, Jan a Josef Šotolovi, Václav Tajovský, Jan Turek z Janovce, Jan Vacek z Chlumu, Antonín a Josef Vaňkátovi. Výsledek několika hodinového jednání u Kruntorádů byl vybudování „slušného“ pomníku. Celou akci financoval Obecní úřad v Lučici. Garantem akce byla mládež národních socialistů vedená Bohoušem Kruntorádem. Základní materiál byl dodán z lučických lomů, jenom podstavec v hrubém stavu vážil celých 222 centů metrických. Většina lučických občanů narukovala do Čáslavi k 12. střeleckému a 21. pěšímu pluku, ten bojoval na Piavě, italské řece. Prvním padlým byl Antonín Vaňkát z č.p. 11 – ze statku. Svůj mladý život položil na frontě v Rusku těsně před vánoci. Z č.p. 91 na frontu odešlo dokonce pět bratrů Čapkových: František, Jan, Josef, Karel a Václav, který se již nevrátil. 14. srpna 1938 u příležitosti 20. výročí ukončení 1. světové války Strana národně socialistická v Lučici s ostatnímu společenskými složkami otevřeli nový Pomník. Ve 13 hodin se od Staré kovárny odebral průvod krojovaných dívek, selské jízdy, hasičů směrem k pomníku. Zde hlavní projev přednesl poslanec Hugo Bermann. Potom místní mládež na fotbalovém hřišti sehrála divadelní přestavení „Zborovští hrdinové“. Večer v obou hospodách byly taneční zábavy.